Bulharské letectvo – Wikipedie
- ️Mon Jan 18 2016
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Военновъздушни сили Vzdušné síly | |
---|---|
![]() Emblém bulharského letectva | |
Země | ![]() |
Vznik | 1906 (armádní vzduchoplavecký oddíl) |
Typ | letectvo |
Velikost | ~68 strojů[1] (2016) |
Posádka | Sofie (stanoviště velitelství) |
Velitelé | generálmajor Rumen Radev |
Účast | |
Války | první světová válka druhá světová válka |
Mise | Baltic Air Policing |
Insignie | |
Znak | ![]() |
Letouny | |
Bitevní | Suchoj Su-25 |
Průzkumné | Antonov An-30 |
Stíhací | MiG-29 |
Cvičné | L-39 Albatros Pilatus PC-9 |
Dopravní | C-27J Spartan |
Vrtulníky | |
Transportní | AS532 Cougar Bell 206 Mil Mi-17 |
Bulharské letectvo (bulharsky Военновъздушни сили на България; vzdušné síly Bulharska) je součástí ozbrojených sil Bulharska.
Bulharské vzdušné síly byly oficiálně založeny 20. dubna 1906. Složeny byly ze vzducholodí Sofia 1, které byly určeny pro zpravodajské operace bulharské armády.[2] V roce 1910 byl do Bulharska pozván ruský letecký konstruktér Boris Maslennikov, aby předvedl svou modifikaci francouzského letadla Farman III. Po této demonstraci se bulharská vláda rozhodla vybavit armádu letadly. V roce 1912 získalo bulharské letectvo své první letadlo - Blériot XXI. První let na něm provedl 13. srpna téhož roku pilot Simeon Petrov.
15. října 1912 během první balkánské války uskutečnilo letectvo průzkumné mise, při kterých získávalo informace o počtu a rozmístění tureckých jednotek. Už následující den začali piloti Radul Milkov a Prodan Tarakčiev shazovat na tureckou armádu pumy. Tím se stali prvními piloty v historii bulharského letectví, kteří se zúčastnili bojové mise. Během obléhání Adrianopole (tj. Edirne) používali bulharští piloti letadla nejen pro vojenské účely, ale také jako první z nich shazovali letáky.[3]
Bulharské letectvo přešlo v 90. letech na novou organizační strukturu, přičemž byly dosavadní letecké pluky transformovány na letecké základny, které spadají pod velitelství taktického letectva. V Graf Ignatievu se nachází 3. letecká základna, z níž operují stíhací letouny MiG-29 zabezpečující obranu bulharského vzdušného prostoru. Průzkum a útoky proti pozemním cílům jsou úkolem 22. letecké základny v Bezmeru s bitevními letouny Su-25. Leteckou přepravu zajišťuje 16. letecká základna (část letiště Sofie) s letouny C-27J Spartan. Na 24. letecké základně Krumovo se nacházejí vrtulníky typu AS532 Cougar, Bell 206 a Mi-17. Cvičné letouny PC-9 a L-39 Albatros působí na 12. letecké základně Dolna Mitropolija. Bulharské námořnictvo disponuje třemi vrtulníky AS565 Panther.[4]
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/99/BAF_MiG-29s_in_flight_Garchev.png/220px-BAF_MiG-29s_in_flight_Garchev.png)
Koncem roku 2015 převedlo bulharské letectvo šest zbývajících letounů MiG-21 do operační zálohy, přičemž ve stejné době skončila platnost smlouvy o servisu bojových letounů s ruskou společností RSK-MiG, kterou bulharské ministerstvo obrany odmítlo prodloužit. Bez servisu a náhradních dílů hrozilo, že by bulharské letectvo mělo od poloviny roku 2016 pouze dva letuschopné stíhací letouny. V lednu 2016 byly v provozu pouze čtyři letouny MiG-29 s dostatkem letových hodin, zatímco dalších šest letounů potřebovalo revizi či výměnu motorů. Bulharsko se proto předběžně dohodlo na technické podpoře s polskou společností Wojskowe Zaklady Lotnicze. Bulharský parlament rovněž schválil dodatky zákona o obraně a ozbrojených silách, které umožňují, aby bulharský vzdušný prostor střežily stroje vzdušných sil členských států NATO.[5]
Podle následně přijaté koncepce obranných investic do roku 2020 je v letech 2016 a 2017 v plánu modernizace nejméně deseti letounů MiG-29. Do konce roku 2016 pak chtělo bulharské ministerstvo obrany podepsat smlouvu o pořízení nových nebo „mírně olétaných“ letounů. Podle bulharské agentury Novinite se uvažovalo o strojích F-16, JAS-39 Gripen nebo Eurofighter Typhoon.[6] Výzva k podání nabídek, obracející se na užší výběr možných dodavatelů letecké techniky z Itálie, Portugalska, Švédska a USA, byla bulharským ministerstvem obrany zveřejněna 9. prosince 2016.[7] V roce 2019 byl dohodnut nákup 8 amerických F-16 Block 70,[8] z toho šesti jednomístných F-16C a páru dvoumístných F-16D. Stroje budou dodány do roku 2024.[9]
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/dc/Bulgarian_Air_Force_Sukhoi_Su-25UBK_Lofting.jpg/220px-Bulgarian_Air_Force_Sukhoi_Su-25UBK_Lofting.jpg)
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3b/Bulgarian_Air_Force_Aero_L-39ZA_Albatros_Lofting-1.jpg/220px-Bulgarian_Air_Force_Aero_L-39ZA_Albatros_Lofting-1.jpg)
Tabulka obsahuje přehled letecké techniky bulharského letectva podle Flightglobal.com.[1]
Název | Fotografie | Původ | Určení | Verze | Ve službě | Objednáno |
---|---|---|---|---|---|---|
Bojové letouny | ||||||
F-16 | ![]() |
![]() |
stíhací letoun | F-16V | 0 | 8 |
MiG-29 | ![]() |
![]() |
stíhací letoun | 15 | ||
Su-25 | ![]() |
![]() |
bitevní letoun | 12 | ||
Dopravní a transportní letouny | ||||||
C-27J | ![]() |
![]() |
transportní letoun | 3 | ||
Speciální letouny | ||||||
An-30 | ![]() |
průzkum | 1 | |||
Vrtulníky | ||||||
AS532 | ![]() |
![]() |
víceúčelový vrtulník | 12 | 2 | |
Bell 206 | ![]() |
víceúčelový vrtulník | 2 | |||
Mi-17 | ![]() |
![]() |
transportní vrtulník | 4 | ||
Cvičná letadla | ||||||
Bell 206 | ![]() |
víceúčelový vrtulník | 4 | 2 | ||
L-39 | ![]() |
![]() |
cvičný letoun | 3 | ||
PC-9 | ![]() |
![]() |
cvičný letoun | 5 |
- ↑ a b (anglicky) World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.
- ↑ Небо не предел
- ↑ "Небе за всички" за 100-годишнината на българската авиация
- ↑ NEWDICK, Thomas; COOPER, Tom. Moderní bojová letadla 1990-dodnes. Praha: Svojtka & Co., 2011. 192 s. ISBN 978-80-256-0583-7.
- ↑ SVĚTNIČKA, Lubomír. Bulhaři jsou bez letectva. Migy míří do šrotu, zemi ohlídají spojenci. iDNES.cz [online]. 2016-01-18 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
- ↑ SVĚTNIČKA, Lubomír. Bulhaři se chystají nakupovat stíhačky, staré migy zmodernizují. natoaktual.cz [online]. 2016-04-17 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
- ↑ MLADENOV, Alexander; GROZEV, Krassimir. Bulgarian Fighter Tender. Air International. Únor 2017, roč. 92, čís. 2. (anglicky)
- ↑ GROHMANN, Jan. Bulharsko kupuje americké stíhačky F-16C/D Block 70 [online]. Armádní noviny, 2019-07-31 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online.
- ↑ GROHMANN, Jan. Stíhačky F-16 Block 70 zachrání skomírající bulharské letectvo [online]. Armádní noviny, 2020-04-03 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bulharské letectvo na Wikimedia Commons
- (bulharsky) Oficiální stránky Archivováno 6. 7. 2011 na Wayback Machine.