Jan Stráský – Wikipedie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

PhDr. Jan Stráský
Jan Stráský (22. dubna 2015)
2. předseda vlády ČSFR
Ve funkci: 2. července 1992 – 31. prosince 1992
Prezident	Václav Havel
Předchůdce	Marián Čalfa
Nástupce	ČSFR zanikla
Místopředseda vlády Petra Pitharta
Ve funkci: 1. června 1991 – 2. července 1992
1. ministr dopravy ČR
Ve funkci: 30. prosince 1992 – 10. října 1995
Předseda vlády	Václav Klaus
Předchůdce	ministerstvo vzniklo
Nástupce	Vladimír Budínský
3. ministr zdravotnictví ČR
Ve funkci: 10. října 1995 – 2. ledna 1998
Předseda vlády	Václav Klaus
Předchůdce	Luděk Rubáš
Nástupce	Zuzana Roithová
Ministr pověřený řízením ministerstva zahraničního obchodu ČSFR
Ve funkci: 2. července 1992 – 29. října 1992
Předseda vlády	Jan Stráský
Předchůdce	Jozef Bakšay
Nástupce	ČSFR zanikla
Místopředseda ODS
Ve funkci: 7. listopadu 1992 – 14. prosince 1997
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 1. ledna 1993 – 19. června 1998
Poslanec České národní rady
Ve funkci: 6. června 1992 – 31. prosince 1992 [1]
8. ředitel Správy NP a CHKO Šumava
Ve funkci: 14. února 2011 – 30. června 2012
Předchůdce	Zdenka Šartnerová
Nástupce	Jiří Mánek
Předseda Klubu českých turistů
Ve funkci: 23. dubna 2006 – 6. dubna 2014
Předchůdce	Jan Havelka
Nástupce	Vratislav Chvátal
Stranická příslušnost
Členství	KSČ (1964–1969) ODS (1991–1998) Unie svobody (1998–2001)
Narození	24. prosince 1940 Plzeň Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí	6. listopadu 2019 (ve věku 78 let) Praha Česko
Národnost	česká
Choť	Božena Kuklová
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	politik, bankéř a ekonom
Ocenění	Ropák roku (2011) Zelená perla (2011)
Commons	Jan Stráský
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Stráský (24. prosince 1940 Plzeň – 6. listopadu 2019 Praha) byl český politik, v roce 1992 poslední předseda vlády Československa (z titulu funkce vykonával po rezignaci Václava Havla také některé pravomoci prezidenta republiky) a poslanec České národní rady, pak český ministr dopravy (1993–1995) a zdravotnictví (1995–1998), poslanec Poslanecké sněmovny, do roku 1998 člen ODS, pak politik Unie svobody. V letech 2011–2012 byl ředitelem správy Národního parku Šumava.

V roce 1958 absolvoval obchodní akademii v Plzni a začal pracovat ve Státní bance československé na pobočce v Blovicích, Plzni, později na ústředí v Praze a na pobočce v Praze 1.^[2] Ve státní bance působil až do roku 1990,^[2] při svém působení v Praze sdílel kancelář s Václavem Klausem, kde se z nich stali blízcí přátelé (Klaus např. šel Stráskému za svědka na svatbě).^[3][4] V letech 1990–1991 byl náměstkem generálního ředitele Komerční banky.

Jan Stráský studoval v letech 1963–1970 filosofii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě UK.^[2] Od roku 1964 byl členem KSČ, v roce 1969 ze strany vystoupil a v roce 1970 byl dodatečně vyloučen.^[2]

Po roce 1985 navázal kontakty s disentem, v říjnu 1988 byl zadržen a StB u něj v bytě hledala protistátní letáky.^[5]

Byl dvakrát ženatý, s první manželkou Růženou měl syna a dceru, s druhou manželkou Boženou, rozenou Kuklovou, měl syna.^[6][7][8]

Při příležitosti 70. narozenin v prosinci 2010 převzal na Pražském hradě Stříbrnou plaketu prezidenta republiky.^[9]

Stráský byl celoživotním vášnivým turistou. Ještě v roce 2015 chodil okolo 600 km ročně.^[10] V roce 2016 ho zasáhla mozková příhoda, po které už se nemohl turistice aktivně věnovat.^[11]

Zemřel dne 6. listopadu 2019 ve věku 78 let v domově pro seniory v Praze-Štěrboholích.^[12][13] Poslední rozloučení se uskutečnilo v pondělí 18. listopadu v pietní síni v Prachaticích.^[14]

Podle Klause byl Stráský „životní systematik, který si vše zapisoval“ a který „i spánek považoval za ztrátu času“ (snažil se spát např. pouze čtyři hodiny denně). Byl také silným kuřákem a když sdílel kancelář s nekuřákem Klausem, museli prý sepsat „složitá pravidla“ tak, aby Stráský Klause svým kouřením neobtěžoval.^[4][15]

Kromě Klause se znal i s Milošem Zemanem, se kterým se potkával každý pátek na ekonomických seminářích.^[16] U příležitosti svých 75. narozenin Stráský řekl, že Klaus a Zeman jsou jediní dva přátelé, kteří mu z politiky zůstali.^[17]

V bance se seznámil také se svou druhou ženou a Karlem Kullem, zakladatelem pochodu Praha–Prčice, který ho přivedl k organizovaným turistickým akcím.^[8][11]

Během svého působení v Komerční bance byl externím poradcem předsedy vlády ČR.^[2] Od května 1991 do července 1992 byl místopředsedou vlády ČR^[18] a zároveň předsedou Hospodářské rady vlády ČR. V roce 1991 se stal zakládajícím členem ODS,^[2] 3. kongres ODS v listopadu 1992 ho zvolil místopředsedou občanských demokratů.^[19] V místopředsednické funkci setrval do prosince 1997.^[2]

Po volbách v roce 1992 se podílel na státoprávních vyjednáváních se slovenskou stranou^[20] a stal se předsedou poslední československé vlády, který byl zároveň pověřený řízením federálního ministerstva zahraničního obchodu. Od 20. července do konce roku 1992 vykonával i pravomoci prezidenta republiky.^[2] V lednu 1993 byl jmenován ministrem dopravy vznikající České republiky^[21] a v říjnu 1995 ministrem zdravotnictví.^[22]

Ve volbách v roce 1992 byl zvolen za ODS do České národní rady (volební obvod Východočeský kraj).^[23][24][25] Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde obhájil mandát ve volbách v roce 1996.^[26][27]

V lednu 1998 vystoupil z ODS a vstoupil do Unie svobody.^[2] Později opustil politiku, od roku 1998 byl v důchodu.^[2] Od ledna 2001 pracoval jako ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje,^[2] kde však na konci roku 2006 skončil.^[28]

V období 1. dubna 1993 až 30. června 1993 vykonával funkci zmocněnce vlády pro řízení Českých drah. (Jmenován vládou dne 30. března 1993).

Stráský byl vášnivým a zdatným turistou. Láska k turistice se u něj zrodila již v dětství. Poháněla ho touha poznat okolí jeho plzeňského bydliště. Kreslil si i vlastní mapu v měřítku 1 : 100 000, protože tištěné mapy v té době nebyly k dostání.^[29]

V mládí se u něj též zrodila touha projít všechny značené turistické trasy v Československu. Později pochopil, že to není zcela možné, protože trasy se každý rok kvůli změnám v krajině mění. I tak ale podle svých slov prošel zhruba 96% značených cest v Česku a 60% na Slovensku.^[29] Navštívil také prý všechny české hrady, kláštery, většinu zřícenin a dvě třetiny zámků.^[11]

Stráský zastával názor, že chce-li člověk poznat svět, musí napřed znát svůj domov. Za primární způsob poznávání krajiny považoval pěší chůzi – např. na kole je člověk rychlejší, ale méně toho zaregistruje. Jezdil také na motocyklu, ale ten považoval pouze za prostředek přesunu k určitému místu, které člověk opět musí prozkoumat pěšky.^[29]

Na motocyklu se také podíval do zahraničí. V 60. letech si splnil svůj sen vidět moře i poušť. Moře poprvé viděl v roce 1966 v Jugoslávii a v roce 1969 dojel s manželkou na tandemu až na Saharu.^[11][29]

V rámci TJ Banka Praha (tehdy pod názvem Slovan SBČS) se podílel na organizování mnoha turistických i horolezeckých akcí v Československu i zahraničí. V roce 1975 zde založil horolezecký oddíl, jehož byl tajemníkem. Stráský se staral o administraci a ekonomickou stránku oddílu a také o skříňovou Avii, kterou často i řídil.^[7] V roce 1979 byl součástí oddílové expedice do garhválského Himálaje, v rámci níž 1. října vystoupil na vrchol Bhagirathi II (6512 m n. m.).^[30]

V roce 1987 koupil pro TJ Banka Praha budovu bývalé školy v Libínském Sedle a významným způsobem se zasloužil o její přestavbu na turistickou chatu.^[31][11]

Stráský se zúčastnil skoro všech ročníků pochodu Praha–Prčice, které se za jeho života konaly. Poprvé šel již v roce 1968 a později se podílel i na organizaci pochodu. Nejdelší 70 km trasu šel sedmnáctkrát. Během této trasy byl schopný vykouřit i dvě krabičky svých oblíbených cigaret Start. Když se mu narodil syn, chodil i s kočárkem 50 km trasu. S narozením dalších dětí musel podle svých slov volit stále kratší trasy.^[32][33]

Kromě cigaret holdoval Stráský i plzeňskému pivu. Podle Klause byly některé Stráského výkony vzhledem k jeho životosprávě pozoruhodné. Během 24hodinového pochodu kolem Dobříše údajně dokázal ujít 163 km. Za týden také prošel s batohem na zádech Českou republiku od východu na západ.^[4] Z Libínského Sedla, kde později žil, chodil pěšky do Prahy. Tuto vzdálenost ušel za 36 hodin.^[10]

Stráský přesto nepovažoval turistiku za sport. Základní motivací k provozování turistiky je podle Stráského zvídavost a touha poznat nová místa, nikoli samotný fyzický výkon.^[32]

V roce 2006 se stal jako dlouholetý člen předsednictva Klubu českých turistů předsedou této organizace.^[34] Funkci zastával do dubna 2014.

V roce 2008 byla vydána Stráského kniha Turistův rok (ISBN 978-80-7309-462-1), která obsahuje 52 tipů na výlety po ČR. V roce 2010 vyšla jeho kniha Přehrady Čech, Moravy a Slezska (ISBN 978-80-86660-31-8), která obsahuje přehled nejvýznamnějších vodních děl v ČR a 101 možných výletů v jejich okolí.

Stráského celoživotní láskou byla Šumava, na kterou jezdil pravidelně již od 50. let.^[4] Na jeho paměť byla v roce 2020 pojmenována lavička na louce při modré turistické značce z Libínského Sedla na Libín, na níž sedával, lavičkou Jana Stráského.^[35][36]

Dne 14. února 2011 byl jmenován prozatímním ředitelem NP Šumava. Za své aktivity v této funkci byl oceněn anticenou Ropák roku 2011. Zároveň získal také cenu Zelená perla 2011 za výrok: „Zákon je dodržován tím, že bude neustále porušován, ale jeho porušování bude kryto jím umožněnými výjimkami.“^[37]

V roce 2011 jako ředitel Národního parku Šumava vědomě porušil zákon, když svým podřízeným nařídil použít proti kůrovci chemické postřiky, ačkoli to zákon o ochraně přírody a krajiny v chráněných územích zakazuje. Česká inspekce životního prostředí oznámila, že vedení parku porušilo zákon a zahájilo s ním správní řízení o pokutě, která má horní sazbu 2 miliony korun.^[38] V květnu 2012 uvedl internetový portál Česká pozice, že na Stráského jsou za jeho činnosti ve funkci ředitele Národního parku Šumava podána čtyři trestní oznámení.^[39]

• Vláda Jana Stráského