Joachim Gauck – Wikipedie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Joachim Gauck
Joachim Gauck, 2016
11. prezident Spolkové republiky Německo
Ve funkci: 18. března 2012 – 18. března 2017
Kancléř	Angela Merkelová
Předchůdce	Christian Wulff
Nástupce	Frank-Walter Steinmeier
Poslanec Německého spolkového sněmu
Ve funkci: 3. října 1990 – 4. října 1990
Ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty Stasi
Ve funkci: 4. října 1990 – 10. října 2000
Narození	24. ledna 1940 (85 let) Rostock Německá říše
Národnost	německá
Choť	Gerhild Gaucková (sňatek 1959; odloučení 1991)
Partner(ka)	Daniela Schadtová (od 2000)
Rodiče	Wilhelm Joachim Gauck Olga Gaucková
Děti	Christian Martin Gesine Katharina
Alma mater	Rostocká univerzita
Profese	pastor, politik
Náboženství	luterán
Ocenění	medaile Theodora Heusse (1991) Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1995) Cena Hannah Arendtové (1997) Cena Cicero Rednerpreis (2000) Erich-Kästner-Preis (2001) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Joachim Gauck
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joachim Gauck (* 24. ledna 1940 Rostock) je německý politik, který v letech 2012–2017 zastával úřad prezidenta Spolkové republiky Německo. Tento bývalý luterský pastor a kazatel proslul především svým bojem za občanská a základní lidská práva v dobách Německé demokratické republiky.

Jako pastor působil v evangelických sborech v městě Lüssow (od roku 1967) a následně v rodném Rostocku, kde byl od roku 1971. V roce 1990 odešel na vlastní žádost z úřadu pastora, a to v souvislosti s nástupem do funkce veřejného činitele (viz níže).

Po znovusjednocení Německa působil v letech 1990 až 2000 jako ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty dřívější tajné policie (Stasi), již v době jeho působení na tomto úřadě širokou veřejností zvaného „Gauckův úřad“ (Gauck-Behörde).^{[pozn. 1]}

V roce 2010 kandidoval poprvé na úřad německého spolkového prezidenta, ale přes širokou podporu ze strany veřejnosti a politických stran (SPD a Svazu 90/Zelených) jej nevelkým rozdílem porazil Christian Wulff, kandidát vládní koalice. Po Wulffově rezignaci na prezidentský úřad v únoru 2012 se německá vláda shodla s opozicí, že na jeho místo bude navržen právě Joachim Gauck.

Do funkce spolkového prezidenta byl Gauck zvolen 18. března 2012 v prvním kole. Je prvním prezidentem Spolkové republiky, který pochází z bývalé NDR.

Jako první německý spolkový prezident navštívil v roce 2012 v rámci své oficiální návštěvy České republiky památník v Lidicích, což je pamětníky vyhlazení Lidic i českými politiky a veřejností vnímáno jako vstřícné gesto.^[zdroj⁠?!] Ve dnech 5. až 7. května 2014 vykonal na pozvání prezidenta Miloše Zemana první státní návštěvu německého spolkového prezidenta v České republice od jejího vzniku.

V červnu 2016 oznámil Gauck ve svém úředním sídle, zámku Bellevue v Berlíně, že při volbách spolkového prezidenta v roce 2017 ve Spolkovém shromáždění (Bundesversammlung) nebude znova kandidovat.^[1]

V roce 1959 se oženil s Gerhildou Radtkeovou, s níž má čtyři děti. Od roku 1991 žijí manželé odděleně. Od roku 2000 je jeho partnerkou německá novinářka Daniela Schadtová (nar. 1960).

Stát	Stuha	Název	Datum udělení
Belgie		velkokříž Řádu Leopolda	2016
Bulharsko		Řád Stará planina	2016
Česko		Řád Bílého lva I. třídy s řetězem[2]	2014
Estonsko		Řád kříže země Panny Marie IV. třídy[3]	2005, 2. února
	Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[4]	2013, 3. července
Francie		velkokříž Řádu čestné legie	2013, 3. září
Island		velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola	2013, 25. června
Itálie		velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[5]	2013, 20. února
Litva		velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem[6]	2013, 2. července
Lucembursko		rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva	2012, 23. dubna
Malta		Národní řád za zásluhy	2015, 29. dubna
Monako		velkokříž Řádu svatého Karla[7]	2012, 9. července
Německo		záslužný kříž I. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo	1995
	velký záslužný řád s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo[8]	2000
	velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo[9]	2012
Nizozemsko		velkokříž Řádu nizozemského lva[10]	2017
Norsko		velkokříž Řádu svatého Olafa[11]	2014, 11. června
Rumunsko		velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy	2016, 22. června
Slovensko		Řád bílého dvojkříže I. třídy	2017, 27. března
Slovinsko		Řád za mimořádné zásluhy	2015
Spojené království		čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[12]	2015, 25. června
Švédsko		rytíř Řádu Serafínů	2016, 5. října