Kostel svaté Máří Magdaleny (Přední Kopanina) – Wikipedie
- ️Wed May 22 2024
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Kostel svaté Máří Magdaleny | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Čtvrť | Přední Kopanina |
| Souřadnice | 50°7′2″ s. š., 14°17′47″ v. d. |
| |
| Základní informace | |
| Církev | katolická církev |
| Farnost | Římskokatolická farnost Tuchoměřice |
| Zasvěcení | Marie Magdalena |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | románská architektura |
| Výstavba | 1150 |
| Další informace | |
| Adresa | Hokešovo náměstí 193, Praha, Česko |
| Ulice | K Tuchoměřicům |
| Kód památky | 41193/1-1946 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel, resp. rotunda svaté Máří Magdaleny v Praze-Přední Kopanině je románská rotunda, stojící na samém severozápadním okraji hlavního města Prahy, uprostřed městské části Přední Kopanina. Rotunda spadá pod správu římskokatolické farnosti v Tuchoměřicích.
Okolo kostela se rozprostírá malý, zdí ohrazený hřbitov.
Rotunda sv. Máří Magdaleny se v podobě stylizované stříbrné věže v černém poli objevuje také ve znaku Přední Kopaniny.
První zmínka o farním kostele se nachází v rejstřících desátků papežských z roku 1352. Podle knih soudních a konfirmačních na zdejší faře sloužili plebánové: Martin (zemřel r. 1363); Jakub z Paběnic (1363–1370); Vítek z Černčic (1370–1372) – byl též kanovník vratislavský a farář v Dobružce; Jakub (1372–1380); Aleš (1382–1402); Beneš; Jan z Jesenice (do r. 1406); Pankrác (1407–1412); mistr Pavel z Prahy (1412); Blažej (1412–1414); Tomáš (1414). Poté zápisy končí, fara zanikla nejspíše v dobách husitských bouří.[1]
V 18. století řád Tovaryšstva Ježíšova obdržel statek na Přední Kopanině, staral se o konání služeb Božích v kostele, který na jižní straně rozšířil přístavkem. Po zrušení řádu se klenba kostela roku 1779 zřítila a teprve až v roce 1818 rum z kostela vyklidili. Dlouhá léta ležela starobylá svatyně v ruinách, kromě neporušené věže, a stala se oblíbeným námětem romantických malířů první poloviny 19. století.[1]
K záchraně kostela přispělo veřejné mínění a článek Jana Helblinga, rytíře z Hirzenfeldu, který uveřejnil 26. července 1845 v časopise "Prag". Za přispění císaře Ferdinanda Dobrotivého byl v letech 1853–1858 kostel opraven. V archivu hl. m. Prahy nalézá se článek z roku 1845 o kostele i s plánky.[1]
Neomítnutá stavba kostela zasvěceného sv. Máří Magdaleně je vyvedena z drobných opukových kvádříků, dobývaných přímo z místního lomu, který je dodnes známým zdrojem krásné tzv. zlaté opuky.[1]
Ústřední část kostela představuje okrouhlá loď, jejíž vnitřek měří napříč 5,30 metrů, na východní straně se k lodi připojuje půlkruhová apsida, na straně západní pak štíhlá věž přibližně čtvercového půdorysu. Výzkum v roce 1983 prokázal, že toto rozvržení kostela je původní, z doby jeho stavby, která sice není písemně blíže doložena, ale všeobecně se klade do první poloviny 12. století.
Přítomnost portálu v patře jižní stěny věže, vykládaného jako vstup na emporu, pak může pro toto období naznačovat existenci panského sídla v sousedství této strany kostela.
K jižní straně rotundy byla v pozdější době připojena pravoúhlá jezuitská přístavba, která v současnosti plní funkci hlavní lodi, zatímco rotunda se stala presbytářem a věž slouží jako sakristie. Funkční uspořádání kostela je tak dnes, oproti obvyklé orientaci k východu, pootočené o 90 stupňů.
Současná podoba kostela sv. Máří Magdaleny je výsledkem novověkých úprav. Po zřícení klenby roku 1779 byla rotunda nadlouho ponechána svému osudu. Teprve v letech 1852 až 1858 došlo k rozsáhlé obnově podle projektu Karla Wiesenfelda (1802–1870), dlouholetého profesora stavitelství na pražském Českém polytechnickém ústavu (jde vůbec o jediný případ Wiesenfeldovy vlastní stavební činnosti). Zaklenutí bylo tehdy obnoveno dřevěnou konstrukcí namísto kamenné, věž znatelně zvýšena, proraženy nové okenní otvory a původní románská okna byla zazděna[1] (za nezměněná, středověká jsou dnes považována jen dvě okénka, jedno v přízemí západní strany věže, druhé na jihovýchodní straně apsidy).
Kostel obklopuje dosud používaný hřbitov, u jehož vrat byl roku 1923 objeven hromadný hrob patrně vojínů z bitvy na Bílé hoře nebo z doby morové.[1]
Z mobiliáře kostela vyniká opukový oltářní reliéf z 2. poloviny 17. století je vsazen do zdi nad oltářním stolem při severním boku lodi a na něm je uprostřed znázorněn Kristus Pán na kříži, po stranách Panna Maria a svatý Jan, u paty kříže svatá Máří Magdaléna. Nad vchodem do sakristie visí obraz na plátně Sv. Máří Magdaléna od Viléma Kandlera a pod kazatelnou stojí starobylá pískovcová křtitelnice z raně gotické doby. Dalším památným obrazem je Smrt svatého Petra a Pavla z roku 1840 od Josefa Kramolína.[1]
V apsidě se nalézá pseudorománský skládací oltář, na němž je uprostřed umístěn obraz Klanění sv. Tří králů – původní obraz na dřevě byl roku 1898 reprodukován malířem Josefem Fiedlerem na plátno. Originál obrazu se nedochoval. Na oltářních křídlech se nalézají obrazy sv. Ludmily a sv. Václava od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1861, které nahradily původní tabulové obrazy z 15. století, na nichž byly vyobrazeny křesťanské svátky: Zvěstování Panny Marie, Narození Páně, Obřezání Páně a Obětování Páně.[1] Okenní vitráže pocházejí z 90. let 20. století. Zatím poslední rekonstrukce objektu byla dokončena roku 2000.
-
Rekonstrukce půdorysu románské části kostela
-
Znak Přední Kopaniny
-
Pamětní deska císaři Ferdinandovi Dobrotivému na kostelní zdi před vchodem
-
Rotunda – vchod, jižní přístavek, v pozadí hranolovitá věž
Kostel spadal pod Tuchoměřickou farnost a náleželo mu jmění v hodnotě 8000 zlatých a některá pole v Kněževeském katastru. Jmění bylo roku 1917 použito jako válečná půjčka a po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 ztratila půjčka platnost. Zrovna tak byly roztaveny starobylé zvony na výrobu děl a nahrazeny novými zvony bez jakékoliv umělecké hodnoty.[1]
Ke hřbitovu patří kaple svaté Marty a svaté Ludmily z roku 1712. Kapli koupila roku 1867 obec se záměrem zřídit zde márnici. Ta zde sloužila až do roku 1970, kdy byla kaple upravena na kolumbárium. Naproti stojí dřevěná zvonička z roku 1935, postavená z příspěvků členů Církve československé husitské. Nejstarší dochovaný hrob je z roku 1882, je zde též pomník padlým z první a druhé světové války.[2]
- Z. Dragoun, Praha 885-1310. Praha 2002, ISBN 80-7277-056-X, s. 210-211.
- J. Frolík – Z. Smetánka, K raně středověkému osídlení Přední Kopaniny. Archaeologica Pragensia 5/2. 1984, s. 369.
- E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 3. Praha 1980, s. 168.
- RADIL, Václav. Dějiny Přední Kopaniny v okrese Praha venkov. Přední Kopanina: Kytka, 1934. Dostupné online. Stručný nástin dějin Přední Kopaniny, románské rotundy sv. Maří Magdaleny a bývalé kaple sv. Marty a Ludmily..
- P. Vlček a kol., Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha 2004, ISBN 80-200-0969-8, s. 713.
- KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 159 – 160.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svaté Máří Magdaleny na Wikimedia Commons - Městská část Praha – Přední Kopanina – Historie – Popis rotundy