Laplaceův operátor – Wikipedie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Laplaceův operátor je diferenciální operátor definovaný jako divergence gradientu skalárního, nebo obecně tenzorového pole nazvaný podle Pierre-Simona Laplace. Je-li aplikován na skalární pole, výsledkem je skalární pole, je-li aplikován na tenzorové pole, výsledkem je tenzorové pole stejného řádu. Značí se symbolem .
Laplaceův operátor je definován jako působení skalárního součinu operátorů nabla na funkci :
- .
V -rozměrném prostoru lze Laplaceův operátor vyjádřit působením operátoru delta na funkci :
- .
Obecně pro se diferenciální operátor nazývá p-Laplacián. Pro se p-Laplacián redukuje na klasický Laplaceův operátor.
Speciálním případem Laplaceova operátoru je d'Alembertův diferenciální operátor (nazvaný podle Jeana le Rond d'Alemberta) pro čtyřrozměrný Minkowského prostor ve speciální teorii relativity při popisu dějů v prostoročasu či v relativistické formulaci kvantové teorie (viz Kleinova–Gordonova rovnice).
d'Alembertův operátor v kartézských souřadnicích je ve tvaru:
nebo speciálně za použití souřadnic ve tvaru:
- .
V látkovém prostředí se někdy používá definice
- ,
kde jsou permeabilita a permitivita daného materiálu a je jeho index lomu.
Značí se značkou [pozn. 1].
Je-li skalární pole v daných souřadnicích, pak platí:
- .
nebo ekvivalentně:
- .
V obecných ortogonálních souřadnicích má gradient s využitím Laméových koeficientů ,, tvar:
- .
Laplaceův operátor je invariantní vůči transformaci souřadnic.
- HRIVŇÁK, DANIEL. DIFERENCIÁLNÍ OPERÁTORY VEKTOROVÉ ANALÝZY. [s.l.]: OSTRAVSKÁ UNIVERZITA, 2002. Dostupné online. Archivováno 6. 9. 2023 na Wayback Machine.