Maurský sloh – Wikipedie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Maurský sloh je islámský architektonický styl severní Afriky a částí Španělska a Portugalska, kde byli Maurové dominantní mezi roky 711 až 1492. Je pro něj charakteristický podkovovitý, bohatě členěný (pruhovaný) oblouk a drobné ornamenty, nazývané také arabesky.^[1] Nejznámějšími dochovalými příklady tohoto slohu jsou mešita v Cordóbě, palácový komplex Alhambra či věž Giralda v Seville.

V Česku se neomaurský styl objevuje pouze u minaretu zámku v Lednici,^[2] u Španělské a Jeruzalémské synagogy v Praze, dále v Slánské synagoze a v synagoze v Krnově. Některé prvky maurského slohu má také například Nová synagoga ve Velkém Meziříčí.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu maurský sloh na Wikimedia Commons

Kategorie:

• Arabská kultura
• Islámská architektura
• Architektonické styly
• Španělská kultura
• Portugalská kultura
• Maurské stavby