Maxim Monter – Wikipedie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Maxim Monter
Narození	23. června 1865 Kostelec nad Labem Rakouské císařství
Úmrtí	2. října 1942 (ve věku 77 let) Terezín Protektorát Čechy a Morava
Povolání	architekt, malíř a vysokoškolský učitel
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Maxmilian (Maxim) Johann Monter (23. června^[1] 1865 Kostelec nad Labem – 2. října 1942 Terezín^[2]) byl rakouský a později československý pedagog, architekt a malíř, který působil od roku 1904 v Brně. Byl židovského původu.^[3]

Absolvoval vyšší reálku a Německé Vysoké učení technické v Praze. V letech 1888–1894 působil jako architekt a malíř v Žatci, Mnichově a v okolí Bodamského jezera. Posléze byl krátce, do roku 1895, asistentem na Vysokém učení technickém v Praze. Pak vyučoval na státní průmyslové škole v Černovcích v tehdy rakouské Bukovině, kde působil až do roku 1904. V letech 1904–1910 byl profesorem na státní německé průmyslové škole v Brně; zde si vybudoval svůj architektonický a malířský ateliér.^[3]

V době německé okupace byl deportován do koncentračního tábora Terezín. Tam zemřel 2. října 1942 ve věku 77 let.

Jako architekt spolupracoval se staviteli Josefem Jelinkem ml. a zejména s A. Bacherem. Navrhl následující stavby v Brně:^[3]

• Obytný dům s cukrárnou Aida, Běhounská 12/110,
• Nájemný dům W. Foita a E. Paikera, Jakubské náměstí 2/101,
• Nájemný dům Josefa Jelinka, Jakubské náměstí 4/580,
• Obytný dům Masarykova 6/401,
• Obytné domy Průchodní 1, 2/378, 377,
• Obytný dům Radnická 11/376,
• Obytný dům Zelný trh 19, 20/324,376.

• Databáze holocaustu, Maximilian Johann Monter