cs.wikipedia.org

Monochromatické záření – Wikipedie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jako monochromatické záření se označuje elektromagnetické záření, jehož zdroj kmitá pouze na jediné frekvenci f. Název pochází z řeckého mono-chromos, tedy „jedna barva“.

V ideálním případě lze v libovolně zvoleném bodu prostoru (kde se šíří pouze toto záření) popsat časový průběh elektrického či magnetického pole časovou závislostí {\displaystyle A=A_{0}\cos(2\pi ft+\phi )} kde {\displaystyle A_{0}} označuje amplitudu pole, {\displaystyle \phi } jeho fázi a t je čas. Samotná amplituda a fáze jsou prostorově závislé, jejich tvar je určen povahou zdroje, rozložením látky v prostoru atd.

Ve skutečnosti se záření označované jako monochromatické od tohoto ideálního případu poněkud odlišuje; jeho spektrum obsahuje místo jediné frekvence úzký pás frekvencí. Šířka tohoto pásu (čáry) je pak měřítkem monochromatičnosti.

K hlavním zdrojům monochromatického viditelného záření patří lasery. Monochromatické záření lze získat také ze zdroje bílého světla (např. žárovky nebo Slunce) pomocí mřížkového nebo hranolového monochromátoru.