Urdština (urdsky اردو زبان, urdū zabān; také známý jako domorodci laškarí nebo laškarí zaban psaný لشکری زبان) je indoíránský jazyk blízce příbuzný hindštině. Oba jazyky jsou si vzájemně srozumitelné, liší se však kulturním pozadím: urdštině dávají přednost spíše muslimové, hindštině spíše hinduisté. Na rozdíl od hindštiny se urdština píše variantou arabského písma a její slovní zásoba obsahuje více výpůjček z perštiny, kurdštiny a arabštiny.
rozšíření urdštiny v Indii a Pákistánu
Urdština údajně vznikla mezi 15. a 18. stoletím v časech Dillíského sultanátu a Mughalské říše jako žargon indických úředníků a vojáků, kteří sloužili u dvorů mughalských vládců Indie a nenaučili se správnou perštinu. Výraz urdú zabán znamená „jazyk vojenského tábora“.
Dnes je urdština úředním jazykem Pákistánu (i když jako mateřský jazyk zde také funguje západní paňdžábština, sindhština, balúčština, paštština a řada dalších). V Indii je jedním z ústavou uznaných jazyků, úředním jazykem státu Džammú a Kašmír (i když tam vláda a úřady stále více jednají v angličtině, urdština zůstává jazykem základního školství) a druhým úředním jazykem několika dalších států. Významným centrem urdštiny v jižní Indii je město Hajdarábád, které bylo až do indické nezávislosti centrem stejnojmenného muslimského státu.
Urdština je analytičtější jazyk než sanskrt, má méně pádů, ale jistou míru ohýbání si zachovala. Slovosled je poměrně pevný a řadí urdštinu mezi SOV jazyky(subject – object – verb), tedy nejdříve podmět, pak předmět a nakonec sloveso. Fonetickou výbavu více méně sdílí s ostatními indoárijskými jazyky, významným rysem jsou přídechové varianty ražených souhlásek a zvláštní řada retroflexních hlásek t – th – d – dh – n. I když pravopis slov přejatých z arabštiny vychází z původního arabského, výslovnost specificky arabských písmen se přizpůsobila urdské fonetice.
Urdština používá upravené arabské písmo, obvykle ve stylu nastalík (ten je ozdobnější a vhodný více pro psaní rukou než pro zobrazení na počítači). Krátké samohlásky se rozlišují diakritickými znaménky, která se však, podobně jako v arabštině, v praxi málo využívají. Správně přečíst urdský text je tedy bez znalosti jazyka velmi obtížné.
Arabské písmo se píše zprava doleva. V následující tabulce je nicméně abecední pořadí uvedeno zleva doprava.
nastalík:
آ
ا
ب
پ
ت
ٹ
ث
ج
چ
ح
خ
د
ڈ
ذ
ر
ڑ
ز
ژ
س
ش
ص
ض
ط
ظ
ع
غ
ف
ق
ک
گ
ل
م
ن
ں
و
ہ, ﮩ, ﮨ
ھ
ء
ی
ے
transliterace:
ā
a/i/u/–/ā
b
p
t
ṭ
ṡ
j
č
ḩ
x
d
ḍ
ż
r
ṛ
z
ž
s
š
ş
z̧
ţ
ḑ
ˀ
ğ
f
q
k
g
l
m
n
ñ
v/o/ū
h
h
'
y/ī/e
e
výslovnost:
á
a/i/u/–/á
b
p
t
t
s
dž
č
h
ch
d
d
z
r
r
z
ž
s
š
s
z
t
z
–
gh
f
k
k
g
l
m
n
~
v/ó/ú
h
h
ráz
j/í/é
é
Cerebrální souhlásky ٹ, ڈ se vyslovují tak, že se špička jazyka opře o horní měkké patro místo o zuby.
Písmeno ا (alef) se používá na začátku slova, které začíná samohláskou. Běžně přitom není rozlišeno, o kterou samohlásku jde, např. افریقہ afrīqah, اسلام islām, اردو urdū. (Krátké samohlásky lze rozlišit diakritickými znaménky, která se ale v běžném textu obvykle vynechávají. Dlouhé samohlásky ū, o, ao jsou na začátku slova reprezentované kombinací písmen alef a wāw. Dlouhé samohlásky ī, e, ae jsou na začátku slova reprezentované kombinací písmen alef a yah, např. ve slově ایک ek “jeden”.) Uvnitř a na konci slova označuje ا dlouhou samohlásku ā. Pokud slovo začíná dlouhým ā, použije se místo ا písmeno آ (alef madda).
Písmeno و (wāw) se používá jednak pro označení (polo)souhlásky v/w, jednak pro označení dlouhých samohlásek ū, o a ao (posledně jmenovaná není dvojhláska, jde o obvyklý přepis otevřeného o, které se vyslovuje někde mezi českým a a o). Na začátku slova a těsně před alefem se čte vždy jako souhláska v. Naopak na konci slova obvykle označuje samohlásku. Ve většině případů je však ke správnému čtení třeba buď diakritických znamének (která se v běžném textu vynechávají), nebo znalosti jazyka.
Písmeno ی (yah) se používá jednak pro označení (polo)souhlásky y (čti [j]), jednak pro označení dlouhých samohlásek ī, e a ae (posledně jmenovaná není dvojhláska, jde o obvyklý přepis otevřeného e, které se vyslovuje někde mezi českým a a e). Na začátku slova a těsně před alefem se čte vždy jako souhláska y. Naopak na konci slova se čte vždy jako samohláska ī. Ve většině případů je však ke správnému čtení třeba buď diakritických znamének (která se v běžném textu vynechávají), nebo znalosti jazyka.
Písmeno ے (yah baṛī, velké yah) se objevuje pouze na konci slova a čte se jako (polodlouhé či dlouhé) e.
Urdský text.
Podstatná jména rozlišují rod mužský a ženský. Pravidla přiřazení slov k rodům jsou složitá, ale často platí, že jména rodu mužského končí na -ā, ženského na -ī. V množném čísle se mužské -ā mění na -e, ženské -ī se mění na -iyā(n). Příklady:
لڑکا
laṛkā
chlapec
لڑکے
laṛke
chlapci
لڑکی
laṛkī
dívka
لڑکيا
laṛkiyā
dívky
Podstatná jména rozlišují přímý a nepřímý pád. Přímý pád odpovídá nominativu v jiných jazycích. Nepřímý pád se používá u podstatných jmen v pozici předmětu a u podstatných jmen řízených záložkami. Protože záložky v urdštině se vyvinuly odtržením sanskrtských koncovek, mluví se někdy o dalších pádech, reprezentovaných jednotlivými záložkami.
Podstatná jména mužského rodu končící na -ā mají v nepřímém pádě koncovku -e (stejně jako v přímém pádě množného čísla). Podstatná jména ženského rodu končící na -ī se v nepřímém pádě nijak nemění. Nepřímý pád v množném čísle má bez ohledu na rod koncovku -oñ.
Záložky neboli postpozice jsou analogií předložek, které najdeme v jiných jazycích. Upřesňují vztah jmenné fráze k ostatním větným členům a nahrazují tak některé vymizelé pády. Historicky jde zřejmě o pádové koncovky, které byly v sanskrtu, ale odtrhly se a staly se samostatnými slovy.
Výchozí slovosled je podmět – předmět – sloveso. Přívlastek se klade před podstatné jméno, které rozvíjí. Příslovečné určení obvykle stojí před slovesem nebo před předmětem, mnohdy ale také na začátku věty. Určení času se klade před určení místa. Záporky se zpravidla kladou před sloveso. Příklady:
Podstatná část slov, nejen z náboženské oblasti, pochází z arabštiny. Nevýhodou je, že významy těchto slov v urdštině nemusí vždy korespondovat s tím, co tato slova původně znamenají v arabštině. Jejich význam bývá posunutý.
میں نے بچوں کی تعریف کی (meñ ne bačoñ kī taˀrīf kī) = „Chválil jsem děti."
Stejně jako arabská se v urdské literatuře vyskytuje i perská slovní zásoba. Z hlediska gramatiky lze v některých případech uplatnit v urdštině perské tzv. ezáfetové spojení (arabské písmo ho ale nezachycuje, v následujících příkladech ho vidíme pouze v transkripci):
وزیر اعظم (wazīr-e aˀzam) = ministerský předseda
صدر پاکستان (sadr-e pākistān) = prezident Pákistánu (urdsky též پاکستان کا صدر (pākistān kā sadr))
Perské výrazy, stejně jako arabské, nemusí mít v urdštině stejný význam jako v perštině.
پیدا شدن (peydā šodan) = persky „nastat, objevit se“
پیدا ہونا (paydā honā) = urdsky „narodit se“
Stejně jako hindština přejala i urdština mnoho svých slov z angličtiny. Tato anglická slova jsou přepisována foneticky perským / urdským písmem . Pro přepis anglického t a d se v urdštině většinou používají retroflexní ٹ, resp. ڈ.
V tomto případě je poslední písmeno t nahrazeno cerebrální hláskou ٹ.
Anglické výrazy v urdštině považujeme za spisovné a existují k nim urdské výrazy. V současnosti dávají hlavně mladí lidé přednost výrazům anglickým než urdským. Což je vidět hlavně ve filmech. Není výjimkou, kdy mluvčí začne větu urdsky, ale dokončí ji anglicky.
Pro srovnání s hindštinou je tentýž text uveden v obou jazycích.
urdsky
تمام انسان آزاد اور حقوق و عزت کے اعتبار سے برابر پیدا ہوۓ ہیں۔ انہیں ضمیر اور عقل ودیعت ہوئی ہی۔ اسلۓ انہیں ایک دوسرے کے ساتھ بھائی چارے کا سلوک کرنا چاہیۓ۔
transliterace
Tamām insān āzād aur ḥuqūq o ʻizzat ke iʻtibār se barābar paidā hu’e heṇ. Unheṇ zamīr aur ʻaql wadīʻat hu’ī he. Isli’e unheṇ ek dūsre ke sāth bhā’ī chāre kā sulūk karnā chāhi’e.
hindsky
सभी मनुष्यों को गौरव और अधिकारों के मामले में जन्मजात स्वतन्त्रता और समानता प्राप्त है । उन्हें बुद्धि और अन्तरात्मा को देन प्राप्त है और परस्पर उन्हें भाईचारे के भाव से बर्ताव करना चाहिए ।
transliterace
sabhī manušyoñ ko gaurava aura adhikāroñ ke māmale meñ janmajāta svatantratā aura samānatā prāpta hai. unheñ buddhi aura antarātmā ko dena prāpta hai aura paraspara unheñ bhāīčāre ke bhāva se bartāva karanā čāhie.
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků. Albatros, Praha, 1989. Str. 150.
A. R. Zakaria: Learn Urdu in a Month. 196 pp. Readwell Publications, Naí Dillí. ISBN81-87782-11-0
_Art.IWMPST12575.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu urdština na Wikimedia Commons