Vyplenění Říma (1084) – Wikipedie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Vyplenění Říma (1084) | ||
|---|---|---|
| konflikt: Boj o investituru | ||
 | ||
| Trvání | 1084 | |
| Místo | Řím, Papežský stát | |
| Výsledek | vítězství Normanů, vyplenění Říma | |
| Strany | ||
| ||
| Velitelé | ||
| ||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vyplenění Říma v roce 1084 je jedna z episod zápasu mezi císařem a papežem – „Boje o investituru”. Poté, co německého krále Jindřicha IV. v Canosse (hradu markraběnky toskánské Matyldy) ponížil papež Řehoř VII. tím, že ho nechal stát tři dny (25.–27. ledna 1077) v kajícnickém rouše a bosého, než ho zprostil církevní klatby, říšská knížata 13. května 1077 sesadila Jindřicha a zvolila protikrále Rudolfa z Rheinfeldenu, vévodu švábského a synoda v červnu 1080 v Brixenu sesadila Řehoře.
Jindřich papežem ustanovil ravennského arcibiskupa Wiberta jako Klementa III.[1]: „na obou stranách zvítězila nenávist nad rozumem“.[2] Rudolf padl v bitvě na Bílém Halštrově (německy Weisse Elster) 15. října 1080.
Jindřich překročil Alpy porazil vojenské oddíly markraběnky toskánské Matyldy a na druhý pokus dobyl Řím (1083). Řehoř poslal žádost o pomoc k normanskému vévodovi Apulie a Kalábrie Robertu Guiscardovi de Hauteville a sám se schoval do Andělského hradu. Normané přijeli, papeže Řehoře osvobodili a Řím vyplenili tak krutě, že jeho obyvatelé proto začali papeže nenávidět tak moc, že musel odejít s Normany.
Následujícího roku (1085) jak Řehoř, tak vévoda Robert Guiscard de Hauteville zemřeli.
- ↑ v seznamu papežů není; je v seznamu vzdoropapežů
- ↑ vyjádření biskupa osnabrückého
- RAPP, Francis. Svatá Říše římská národa německého. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček - Paseka, 2007. 324 s. (Historická paměť velká řada; sv. 13). ISBN 978-80-7185-726-6.