cs.wiktionary.org

bachor – Wikislovník

  • IPA: [ˈba.xɔr]
  • ba-chor

Vyskytuje se ve slovenštině jako bachor (největší předžaludek přežvýkavců) ve staročeštině bachoř (tlusté střevo),[1] v bulharštině бахур (jelito),[2] v polštině regionálně bachorz/bachórz (břicho).

Vychází z praslovanského *bachorъ, které je asi expresívním útvarem od *bachati zvukokmalebného původu.[2]

Odvozené je české bachratý (břichatý), bachořice (tlačenka) a nářeční baroch (největší předžaludek přežvýkavců; břicho).[1]

  • rod mužský neživotný
pád \ číslo jednotné množné
nominativ bachor bachory
genitiv bachoru bachorů
dativ bachoru bachorům
akuzativ bachor bachory
vokativ bachore bachory
lokál bachoru bachorech
instrumentál bachorem bachory
  1. první a největší ze třech předžaludků přežvýkavců
    • Objem bachoru u skotu je 100-120 litrů, u ovce a kozy 15-20 litrů.
  2. (zhruběle) objemné mužské břicho
    • „Ty máš ale bachor!“ řekl Zdeněk obdivně.

  1. předžaludek

  1. (odborně) rumen
  2. břich, panděro, teřich, milan, pupek, nácek, pivní mozol, cejcha
  • IPA: [ˈbaxɔr]
  • rod mužský
Substantivum singulár plurál
nominativ bachor bachory
genitiv bachora bachorów
dativ bachorowi bachorom
akuzativ bachora bachory
instrumentál bachorem bachorami
lokál bachorze bachorach
vokativ bachorze bachory
  1. (hanlivě) spratek, harant, pejorativní označení dítěte
    • Co te bachory znowu robią? – Co ti spratci zase vyvádějí?
  1. 1 2 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 978-80-7422-048-7. Heslo „bachor“, s. 42.
  2. 1 2 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „bachor“, s. 63.