houby – Wikislovník

Vzniklo jako eufimismus k hovno z houba.^[1]

1. (v obecném jazyce, expresivně) nic
   • Oj ty naše hory, to jsou velcí páni, v kraji houby víte, netušíte ani!^[2]
   • První, druhý, třetí den bylo Honzovi houby zle, když měl všeho dost a nic dělat nemusel.^[3]

1. nic

   • angličtina: (Br) Sweet Fanny Adams, (Br) Fanny Adams, (Br) SFA
   • němčina: rein gar nichts^[4]

1. (neutrálně) nic, pranic, ani ň, vůbec, (v obecném jazyce, vulgárně) hovno

Vzniklo jako eufimismus k hovno z houba.^[1]

1. (v obecném jazyce, expresivně) vyjadřuje nesouhlas
   • „Oh, neračte se na mne ohlížeti,“ vece zdvořilý Sasík širokou svou němčinou, „rozumím všemu…“ — „Houby!“ zavrčel Bártovec, a respicient se chechtal, až mu dech docházel.^[5]
2. (v obecném jazyce, expresivně) vyjadřuje údiv
   • „Na dovolené u moře jsem se potkal se svou první láskou, deset let jsme se neviděli!“ — „Houby?!“

1. (neutrálně) ne, nikoli, kdepak, kdeže, vůbec, (expresivně) ani náhodou, co tě nemá, bodejť, (v obecném jazyce, vulgárně) hovno
2. kecáš, neblbni, fakt, panejo, fíha, (v obecném jazyce, vulgárně) hovno

1. genitiv jednotného čísla podstatného jména houba
2. nominativ množného čísla podstatného jména houba
   • V přírodě jsou zdrojem výživy pro mladé orchideje právě houby, které s nimi vytvářejí symbiózu, konkrétně jde o takzvanou orchideoidní mykorhizu.^[6]
3. akuzativ množného čísla podstatného jména houba
   • V lese jsme sbírali houby.
4. vokativ množného čísla podstatného jména houba