cs.wiktionary.org

myslet – Wikislovník

  • my-s-let
  • nedokonavé
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotnéčíslo množné
1.2.3.1.2.3.
přítomný čas myslím myslíš myslí myslíme myslíte myslí / myslejí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2.1.2.
mysli mysleme myslete
Příčestí
rod číslo jednotnéčíslo množné
mužský životný
i neživotný
ženskýstřednímužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné myslel myslela myslelo mysleli myslely myslela
trpné myšlen myšlena myšleno myšleni myšleny myšlena
Přechodníky
rod číslo jednotnéčíslo množné
mužskýženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný mysle / mysleje myslíc / myslejíc myslíce / myslejíce
  1. používat mentální činnost k vytváření úsudku
    • Umí myslet.
  2. zastávat názor, domnívat se, být přesvědčený
    • Myslím, že už jsme se všichni vrátili.
    • Myslím si, že všechny odpovědi mám správně.
  3. zabývat se něčím
    • Nemysli na to.
  4. (hovorově, přeneseně) (myslet +dativ, někomu) rychlým uvažováním dospívat ke správným závěrům
    • Z jeho odpovědí je vidět, že mu to dobře myslí.
  1. přemýšlet

  2. domnívat se

  1. přemýšlet, uvažovat, rozvažovat
  2. domnívat se, mínit, soudit
  3. pálit