cs.wiktionary.org

ohraničený – Wikislovník

  • IPA: [ʔɔɦraɲɪt͡ʃɛniː]
  • tvrdé
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný		 mužský
neživotný		 ženský střední mužský
životný		 mužský
neživotný		 ženský střední
nominativ ohraničený ohraničený ohraničená ohraničené ohraničení ohraničené ohraničené ohraničená
genitiv ohraničeného ohraničeného ohraničené ohraničeného ohraničených ohraničených ohraničených ohraničených
dativ ohraničenému ohraničenému ohraničené ohraničenému ohraničeným ohraničeným ohraničeným ohraničeným
akuzativ ohraničeného ohraničený ohraničenou ohraničené ohraničené ohraničené ohraničené ohraničená
vokativ ohraničený ohraničený ohraničená ohraničené ohraničení ohraničené ohraničené ohraničená
lokál ohraničeném ohraničeném ohraničené ohraničeném ohraničených ohraničených ohraničených ohraničených
instrumentál ohraničeným ohraničeným ohraničenou ohraničeným ohraničenými ohraničenými ohraničenými ohraničenými
stupeň tvar
pozitiv ohraničený
komparativ ohraničenější
superlativ nejohraničenější
  1. (ohraničený něčím) který podléhá mezím v prostoru a čase; který má svůj začátek a konec
  1. omezený, vytyčený, limitovaný, konečný, určený, definovaný, vymezený
  1. nekonečný, neomezený, neohraničený, bezmezný, bezbřehý