cs.wiktionary.org

pocit – Wikislovník

Možná hledáte pociť nebo počít.

  • po-cit

Od českého pocítiti vycházejícího ze staročeského pocútiti (ve staročeštině byl pro pocit výraz počutie[1]), odvozeného od cútiti. K němu existují ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. Vykládá se mylnou dekompozicí z praslovanského *ot-jutiti (původně „octnout se ve stavu bdělém, být schopen vnímání“[2]), což má podobný základ jako *jutro („jitro, doba procitnutí“).[3]

  • rod mužský neživotný
pád \ číslo jednotné množné
nominativ pocit pocity
genitiv pocitu pocitů
dativ pocitu pocitům
akuzativ pocit pocity
vokativ pocite pocity
lokál pocitu pocitech
instrumentál pocitem pocity
  1. smyslový nebo duševní zážitek, popřípadě stav
    • pocit chladu
    • radostný pocit
  2. uvědomění si něčeho
    • pocit odpovědnosti
  1. vjem, zážitek, dojem
  2. vědomí, tušení, potucha, intuice
  • IPA: [pot͡sɪt]
  • rod mužský neživotný
Substantivum singulár plurál
nominativ pocit pocity
genitiv pocitu pocitov
dativ pocitu pocitom
akuzativ pocit pocity
lokál pocite pocitoch
instrumentál pocitom pocitmi
  1. pocit (smyslový nebo pocitový zážitek)
    • pocit chladu
    • radostný pocit
  2. pocit (uvědomění si něčeho)
    • pocit odpovednosti
  1. vnem, zážitok, dojem
  2. vedomie, tušenie, potucha, intuícia
  1. ↑ BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, c1978. Heslo „počutie“, s. 310.
  2. ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „cítiti“, s. 108.
  3. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „cítit“, s. 107.