cs.wiktionary.org

pranic – Wikislovník

  • ️Tue Apr 09 2013
  • IPA: [praɲɪt͡s]
  • pra-nic
  • rod ženský
  1. genitiv plurálu substantiva pranice
    • Ale děti jsou děti! Neobejdou se bez hádek, křiku i pranic, je třeba nejen chválit a povzbuzovat, ale i krotit a trestat.[1]
  • záporné
Pád Singulár
Nominativ pranic
Genitiv praničeho
Dativ praničemu
Akuzativ pranic
Vokativ pranic
Lokál praničem
Instrumentál praničím
  1. vůbec nic, dočista žádná věc
    • Praničím se neprovinili.
  1. nic, lautr nic
  1. všecičko, vše
  • způsobu
  • nestupňovatelné
  1. žádným způsobem
    • Já pranic nestojím o tu kořeněnou kuchyň restaurační, mně jsou škubánky a jahelník a maštěné nudle stokrát milejší než všechny karbonády.[2]
  1. nikterak
  1. související s pránou
  1. ↑ Jindřich Šimon Baar: Jan Cimbura
  2. ↑ Jan Neruda: Povídky malostranské