svůj – Wikislovník
- svůj
- (v obecném jazyce) svuj
- přivlastňovací
| číslo | jednotné | množné | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
| nominativ | svůj | svůj | svoje / svá | svoje / své | svoji / sví | svoje / své | svoje / své | svoje / svá |
| genitiv | svého | svého | svojí / své | svého | svých | svých | svých | svých |
| dativ | svému | svému | svojí / své | svému | svým | svým | svým | svým |
| akuzativ | svého | svůj | svoji / svou | svoje / své | svoje / své | svoje / své | svoje / své | svoje / svá |
| vokativ | svůj | svůj | svoje / svá | svoje / své | svoji / sví | svoje / své | svoje / své | svoje / svá |
| lokál | svém | svém | svojí / své | svém | svých | svých | svých | svých |
| instrumentál | svým | svým | svojí / svou | svým | svými | svými | svými | svými |
- nahrazuje přivlastňovací zájmeno, pokud přivlastňuje osobě nebo věci shodné s podmětem
- Bedlivě jsem pozoroval své okolí, ale věci náhle ztrácely svůj obvyklý význam: oblévala je jakási nová jsoucnost. Vypadaly najednou naprosto jinak, jako by je někdo vybalil z jemných, průhledných papírů, které je až dosud zahalovaly.[1]
- Vaňátko měl komplikovanou zlomeninu pravé nohy a byl to můj spolužák z lavice a volné místo bylo vedle mne, a tak soudruh ředitel natáhl svou paži někam do chodby a vtáhl za sebou slečnu krasojezdkyni a nám řekl „Maruška bude několik dní navštěvovat naši školu!“[2]