tři – Wikislovník
- tři
- základní
| pád | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | tři | |
| genitiv | tří / třech[1] | |
| dativ | třem | |
| akuzativ | tři | |
| vokativ | tři | |
| lokál | třech | |
| instrumentál | třemi |
- přirozené číslo následující po čísle dva; zapisuje se arabskou číslicí 3; číslovka označující počet 3
- Král měl tři syny.
- Vlak přijíždí ve tři.
číslo 3
- angličtina: three
- arabština: ثَلَاثَة m, ثَلَاث ž
- bosenština: tri
- dánština: tre
- dolnolužická srbština: tśi
- finština: kolme
- francouzština: trois
- grónština: pingasut
- hebrejština: שְׁלֹשָׁה m [šəlómoh], שָׁלֹשׁ ž [šolóš]
- hornolužická srbština: tři
- italština: tre
- japonština: 三, 三つ
- jidiš: דרײַ
- litevština: trys
- lotyština: trīs
- lucemburština: dräi
- maďarština: három
- maltština: tlieta
- němčina: drei
- nizozemština: drie
- norština: tre
- polština: trzy
- portugalština: três
- romština: trin
- ruština: три
- řečtina: τρεις c, τρία s
- slovenština: tri, traja
- syrština: ܬܠܳܬܳܐ m, ܬܠܳܬܼ ž
- španělština: tres
- švédština: tre
- turečtina: üç
- ukrajinština: три
- vietnamština: ba
- židovská babylonská aramejština: תְּלָתָא m, תְּלָת ž
- rozkazovací způsob druhé osoby jednotného čísla slovesa třít
- ↑ Tvar genitivu třech byl v minulosti pokládán za hovorový, viz SEDLÁČEK, Miloslav. Bez třech a čtyřech?. Naše řeč, 1993, roč. 76, čís. 2, s. 111. Dostupné online. ISSN 0027-8203. . Slovník spisovného jazyka pro školu a veřejnost jej však již považuje za spisovný.