voiture – Wikislovník
Z pozdnělatinského vectūra (ze supinového kmene vect- slovesa vehere - vozit, vézt), které dalo vznik také např. italskému vettura, korsickému vittura či okcitánskému veitura. Zjevně zde ale došlo i ke kontaminaci s pozdnělatinským viātūra ze slovesa *viārī odvozeného od substantiva via (cesta). Srovn. voie, vecteur, příp. české invektiva.
- rod ženský
pád \ číslo | singulár | plurál |
---|---|---|
nominativ | voiture | voitures |
- wagon
- automobile, (hovorově) bagnole