inteligence - Wiktionary, the free dictionary

From Wiktionary, the free dictionary

• IPA^(key): [ˈɪntɛlɪɡɛnt͡sɛ]

inteligence f

1. intelligence (capacity of mind)
2. intelligence (intelligent form of life)

• See lekce

• “inteligence”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “inteligence”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “inteligence”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025