podiv - Wiktionary, the free dictionary

From Wiktionary, the free dictionary

Deverbal of podivit.

• IPA^(key): [ˈpoɟɪf]

podiv m inan

1. astonishment, surprise, amazement

   Je s podivem', že... ― It is surprising that...

   vyvolat podiv ― to arouse wonder

• “podiv”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “podiv”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “podiv”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025