Rainis Jānis

, lotyšský spisovatel; nejvýznamnější představitel lotyšské moderní literatury, v 80. – 90. letech 19. stol. vedoucí osobnost demokratického hnutí Nový směr. Účastník revoluce v roce 1905, poté žil do 1920 v exilu ve Švýcarsku. Po návratu ministr kultury a ředitel Národního divadla v Rize. Z jeho lyrických sbírek vynikly Tālas noskaņas zila‡ vakara‡ (Daleké ozvěny v modrém večeru), Klusa‡ gra‡mata (Tichá kniha), filozofické dílo Gals un sa‡kums (Konec i začátek), z poem Ave sol! a Daugava! (K lotyšské nezávislosti). Autobiografické rysy má milostně reflexívní básnický deník exulanta Dagdas piecas skiču burtnīcas (Pět Dagdových skicářů). K vrcholům lotyšské dramatiky patří jeho básnické hry, zejm. Uguns un nakts (Oheň a noc), Pūt,vējiņi (Foukej, větříčku) i Ja‡zeps un vina bráli (Josef a jeho bratři). Česky vyšel výbor z lyriky Daleké ozvěny.