FUTURUM | Nový encyklopedický slovník češtiny
1. Gramatický rys spojený s gramatickou kategorií času. Podle standardní analýzy je rys futurum v č. vyjadřován třemi formami: (a) verbálním komplexem bud‑ + infinitiv nedokonavého slovesa, (b) prézentní formou dokonavého slovesa, (c) prefixem po‑ sloučeným s prézentní formou uzavřené množiny sloves:
(a) | budu/budeš … psát |
(b) | napíšu/napíšeš … |
(c) | pojedu/pojedeš … |
Ačkoli je forma (a) tvořena dvěma slovy a ačkoli je forma (b) a (c) tvořena jedním slovem s morfologickou strukturou prézentní formy (viz ↗prézens), tradičně se formy (a), (b) a (c) pokládají za člen slovesné morfologické kategorie času vyjadřující budoucí čas, tj. futurum; viz ↗čas slovesný. Významově je f. v č. gramatologii charakterizováno tak, že událost (děj n. stav označovaný formami (a) – (c) a jejich doplněními) časově následuje po okamžiku, kdy je k této události v diskurzu referováno.
I Forma futura
(a) Tvar bud‑u/‑eš/‑e/…, vyjadřující supletivním kořenem bud‑ f. slovesa být: Já [Prézjsem / Futbudu] smutný. Srov. Bude učitelem, Rozsudek bude vyhlášen zítra, On bude na ženský, Petr bude celý večer v hospodě, Sněžka // Sněžku bude vidět i za mlhy, Rohlíky budou až odpoledne aj. Na rozdíl od prézentních tvarů slovesa být, které jsou tvořeny z kořenu js‑ a mají unikátní morfologii i syntax jak jako spona, tak jako gramatický auxiliár préterita a kondicionálu (viz ↗auxiliár), futurální tvary slovesa být jsou vybaveny standardní flexí sloves indikativu prézentu a nejsou ↗klitiky; viz ↗prézens:
1.os. | sg. | bud‑e‑u > | budu | pl. | bud‑e‑me > | budeme |
2.os. | bud‑e‑š > | budeš | bud‑e‑te > | budete | ||
3.os. | bud‑e‑Ø > | bude | bud‑e‑ou > | budou |
Povrchovou realizaci tvarů s rysy 1. os. sg. budu a 3. os. pl. budou jakožto výsledek fonologického procesu odvozuje ↗Jakobsonovo pravidlo. Tato data svědčí o tom, že status gramatického prostředku vyjadřujícího rys f. získaly formy budu, budeš, … reanalýzou prézentních tvarů plnovýznamového slovesa, tvořených kořenem bud‑, tematickým sufixem ‑e‑ a koncovkou (viz ↗prézens), které mohly mít futurální interpretaci, pravděpodobně jako sloveso s ingresivním významem; viz ↗futurum ve starší češtině. Podle této analýzy, vycházející z ✍Whaley(ové) (2000) (viz 2. níže), se tak tyto prézentní tvary ingresivního slovesa budti emancipovaly od tohoto ingresivního slovesa (které pak zaniklo) jako lexém s gramatickým rysem f. Proto je v Budu učitelem budu nahraditelné stanu se (Stanu se učitelem), kdežto v Budu učit nikoli (*Stanu se učit); viz dále.
Kmen bud(‑e) (ani kořen js) nemůže přijmout iterativní sufix ‑va‑, na rozdíl od kořenu by‑ (*bud‑e‑vá‑m, *js‑e‑vá‑m × bý‑vá‑m), asi proto, že e‑kmeny ‑va‑iterativa nemají: mést: *met‑e‑vá‑m × metat: met‑á‑vá‑m). Iterativní tvary slovesa být se proto tvoří od kořenu by‑ (jsem smutný – bývám smutný); jeho iterativní f. se pak musí tvořit syntakticky (typ (b): bud‑ + infinitiv nedok. slovesa, viz dále), neboť sufix ‑va‑ potřebuje hostitele, a tím může být jen kořen by‑: Od listopadu bylaPret / jePrez / budeFut partička už od 18 hod – Od listopadu bývalaPret / býváPrez / bude bývatFut partička už od 18 hod. Srov. i autentický doklad z ČNK: Sraz všech brigádníků bude bývat každou sobotu v půl deváté ráno před hlavní bránou zoo.
Futurum slovesa být bud‑ není spojeno s videm (ač bud‑ je geneticky tvar dokonavý, viz 2 níže), proto se kombinuje s ‑n‑/‑t‑ovými participii derivovanými z nedokonavých i dokonavých sloves: Bude zkoušen hodinu / *za hodinu × Bude vyzkoušen *hodinu / za hodinu.
Je nicméně otázka, proč sloveso být tvoří f. tvarem bud‑, a nikoli jako všechna ostatní nedokonavá slovesa, tj. futurálním komplexem [bud‑ být], viz (b) níže: bude číst × *bude být smutný / bude smutný, *bude být po škole × bude po škole, *bude být zkoušen × bude zkoušen. Možná odpověď je ta, že kořen bud je inherentně nedokonavý, zatímco kořen by je pův. dokonavý, což se odráží v derivaci deverbálních adjektiv: budoucí × byvší (jako: hrajícíNedok × prohravšíDok). Protože bud‑ potřebuje INFNedok, nemůže se kombinovat s být, proto inf. být není přítomen: bude být smutný, bude být po škole, bude být zkoušen. Predikce z této analýzy plynoucí je taková, že pokud by získá význam nedokonavý, a to iterativním sufixem ‑va‑, je v povrchové struktuře infinitiv vyjádřen: bude bývat smutný, bude bývat po škole (jako *bude dát pozor × bude dávat pozor). Problémem pro tuto analýzu je jednak to, že kořen by ukazuje nejen vlastnosti spojené s dokonavostí (byvší, *bude být), ale možná taky vlastnosti spojené s nedokonavostí (viz možnost durativních adv. být smutný dlouho), jednak to, že kořen bud je etymologicky analyzován jako dokonavý, viz výše.
(b) Komplex [finitní slovesný tvar bud‑ + infinitiv slovesa nedokonavého] (kromě slovesa být, viz (a)), vyjadřující f. nedokonavých událostí: bude dělat / *udělat / dělávat. Dále: budu muset (dělat / udělat), budu *začít / začínat dělat, pokládá se v č. gramatologii za prostředek vyjádření morfologické kategorie slovesa, tzv. opisné futurum // perifrastické futurum // analytické futurum), ač obsahuje dvě slova.
Komplex [bud(e)‑ INFNedok] má unikátní morfosyntaktické vlastnosti:
(i) Futurální pomocné sloveso (futurální auxiliár) bud(e)‑ má maximálně omezenou distribuci: kombinuje se pouze s inf. (budu číst × *budu četl / *budu na záchod, *budu se čtením / s četbou …); v polštině (opcionálně) a ve slovinštině (obligatorně), a taky v severovýchodních nářečích č. (✍Bělič, 1972:198) se bud‑ ve významu f. spojuje s ‑l‑ovým participiem. Naproti tomu bud(e)‑ coby f. slovesa být (viz (a) výše), ač se časuje stejně, se kombinuje se subst., adj., adv. subst, předložkovými skupinami, infinitivem, ‑n‑/‑t‑ovými participii: Bude zkoušen / smutný / učitelem / doma …
(ii) Futurální auxiliár bud(e)‑ má pouze finitní morfologii, na rozdíl od slovesa být, která má přístup k všem verbálním tvarům: Slíbil, že bude číst // *být číst × Slíbil, že bude obezřetný // být obezřetný; nemá ani imperativ, ač od kořenu bud‑ je imperativ k dispozici: *buď hrát × buď obezřetný.
(iii) Futurální auxiliár bud(e)‑ je citlivý na vid: kombinuje se pouze s nedokonavými inf., zatímco bud(e)‑ coby f. slovesa být se kombinuje s nedokonavými i dokonavými pasivními participii a adjektivy: bude zkoušet / *vyzkoušet × bude zkoušen / vyzkoušen.
(iv) Komplex [bud(e)‑ INFNedok] ukazuje nutnost tzv. dlouhého pasiva, tj. změny akuzativního objektu inf. slovesa v nominativní subjekt futurálního pomocného slovesa v důsledku reflexivní formy slovesa (1). Naproti tomu u modálních a fázových sloves (pokládaných taky za pomocná slovesa) dlouhé pasivum nutné není, ač je preferované (1a), a u spojení dvou plnovýznamových sloves dlouhé pasivum není vůbec možné (1b):
(1) | On bude pálit trávu | Trávai se bude pálit | *Bude se pálit trávu |
(1a) | On musí / začne pálit trávu | Tráva se musí / začne pálit | Musí / začne se pálit trávu |
(1b) | On plánuje pálit trávu | *Trávai se plánuje pálit | Plánuje se pálit trávu |
Dvouslovesná struktura komplexu [bud(e) ‑ INFNedok] se v tomto případě chová úplně stejně jako jedno plnovýznamové sloveso, tedy struktura, která komplex [bud(e) ‑ INFNedok] obsahuje, je jedna klauze, viz stejný vzorec v (1) a (1c):
(1c) | On pálí trávu | Tráva se pálí | *Pálí se trávu |
(v) Podle většinového názoru č. gramatologie se zápor ne‑ připojuje v komplexu [bud(e)‑ INFNedok] pouze k bud(e)‑ (2), zatímco ve strukturách s modálním n. fázovým slovesem (2a) a ve strukturách s plnovýznamovým slovesem (2b) je zápor možný u kteréhokoli z obou sloves:
(2) | On nebude pálit trávu | *On bude nepálit trávu | *Jan nebude nepálit trávu |
(2a) | On nemusel pálit trávu | On musel nepálit trávu | Jan nemusel nepálit trávu |
(2b) | On neplánoval pálit trávu | On plánoval nepálit trávu | Jan neplánoval nepálit trávu |
Data z ČNK tvrzení č. mluvnic nicméně zpochybňují: Vždy budu nesouhlasit; Jak dlouho mě bude nesnášet?; Já nepiju, tak všichni budete nepít; Zbylou částku bych ponechal na bankovních účtech s tím, že ji nebudu nepovažovat za investici, ale za rezervu. Možnost záporu na bud(e)‑n. na infinitivu je možným signálem k analýze, že dvouslovesná struktura má vlastnost dvou ↗klauzí.
Chování (i) – (v), jestliže data v (v) jsou podle č. mluvnic, ukazuje, že komplex [bud(e)‑ INFNedok] je v tradiční gramatice analyzovatelný jako syntaktická struktura pro vyjádření f. nedokonavého slovesa, tedy jako struktura obsahující dvě slovesa, přičemž bud(e)‑ je lexikálněsémanticky prázdné sloveso a jeho finitní morfologie přiděluje subjektu nominativ jako každé finitní sloveso; takové pomocné sloveso se může analyzovat jako lexikální auxiliár. O tom, že opisné f. je syntaktická struktura obsahující lexikální verbální auxiliár, svědčí právě to, že (i) bud‑ má prézentní formu s pravidelnou morfologickou strukturou, (ii) není ↗klitikou, (iii) může přijmout negaci, (iv) je v odpovědi na ano/ne otázku, atd., tj. ukazuje vlastnosti, jaké má každé sloveso, včetně jiného možného (v závislosti na analýze) lexikálního auxiliáru, totiž ↗spony, a to na rozdíl od kondicionálového pomocného slovesa by‑ch/‑s … a préteritálního pomocného slovesa jsem/jsi…, což jsou auxiliáry gramatické. Srov.: (i) 1. os. sg. bud‑u / nes‑u, dial. js‑u (zkoušen) × by‑ch, *js‑u (přišel), 2. os. sg. bude‑š, nese‑š, substand. jse‑š (zkoušen) × by‑s, *jse‑š (přišel) atd.; (ii) Budeme zkoušet / Budeme zkoušeni × *Bychom zkoušeli, *Jsme zkoušeli; (iii) Nebudu číst, Nebudu zkoušen, Neslibuju číst × *Nebych / *nejsem četl, Já bych / jsem nečetl; (iv) Budeš číst? – Budu / *Číst, Budeš zkoušen? – Budu / *Zkoušen, Slíbíš číst? – Slíbím / *Číst × Četl bys? – *Bych / Četl, Četl jsi? – *Jsem / Četl.
Silnou podporu pro analýzu bud‑ jako auxiliáru (nebude-li teorie rozlišovat mezi gramatickými a lexikálními, a rozdíly (i) – (v) bude analyzovat jinak) získává tato analýza od faktu, že auxiliár nepřiděluje sémantické role (prší – bude pršet, pršelo by) a že se objevuje ve větě ve verbálním trsu na jeho levé periferii: Petr bude muset začít chtít pracovat / Petr by musel začít chtít pracovat. Může se objevit v příznakové větě ve fokusu, ale nejlépe s nedokonavým společníkem, uspokojujícím jeho selekční požadavky: Petr začít chtít pracovat [bude muset] / [?muset bude] × *Petr muset pracovat [bude začít] / [začít bude].
Je otázka, proč se futurální auxiliár kombinuje s infinitivem, nikoli s participiem, tj. distribuce bude zpívat × *bude zpíval n. *bude zpívaje. Je totiž známo, že finitní morfologie jednoho slovesa vynucuje infinitivní n. participiální morfologii druhého slovesa/dalších sloves jedné klauze. Infinitiv je vysvětlitelný snadno jako pohrobek stavu, kdy bud(e)‑ bylo lexikální kontrolové sloveso (viz ↗kontrola), a infinitiv byl tedy ze stejných důvodů jako ve struktuře Petr slíbil [subjekt [přijít]].
(c) Forma prefix po‑ + prézentní forma nedokonavého slovesa, vyjadřující f. nedokonavých událostí: po‑jedu/jedeš/jede… Prefix po‑ vyjadřuje rys f., a ✍Kopečný (1962:50) uvádí 115 sloves vyjadřujících f. formou (c): (i) všechna ↗determinovaná slovesa pohybu (pojedu, poletím, poběžím, ponesu, potáhnu, povedu, povezu, povleču, poženu; (unikátní vlastnosti má sloveso jít: supletivitu: jde / šel, prefix pů‑ ve futuru (půjde); imperativ s prefixem po‑ (pojď) tvoří s infinitivem speciální syntaktický komplex: pojď‑Ø/‑me/‑te zpívat × zpívej‑Ø/‑me/‑te; analýza jeho specifické funkce opírající se o kontrast: jdi *sem / tam × pojď sem / tam viz ↗imperativ), (ii) uzavřená množina nedeterminovaných sloves implikujících pohyb (pocestuje, pofrčí, poteče, poplave, …). Jsou to morfologické tvary f., přičemž rys f. vyjadřuje prefix po‑; proto při této prefixaci nedochází k perfektivizaci (Jedu do Prahy hodinu / *za hodinu – Pojedu do Prahy hodinu / *za hodinu), proto prefix po‑ není v infinitivu tohoto slovesa (*pojet, *poletět) ani netvoří préteritální komplex (Já pojedu do Prahy × *Já jsem pojel do Prahy); některá prefigovaná slovesa ovšem tvoří imperativ: Pojeď se mnou do Prahy × *Povez tu káru do dvora.
Prefix po‑ má ještě jinou funkci: derivuje slovesa, a to zvl. (i) jako prefix kvantitativní slovesa typu posedět a typu poplakávat; (ii) jako prefix distributivní slovesa typu postřílet, (iii) jako prefix lexikální slovesa typu počmárat aj. Tato slovesa mají k dispozici všechny tvary (postřílel – postřílí – postřílet – postřílej) a prefix po‑ perfektivizuje, proto: bude střílet × *bude postřílet. Speciální skupinu tvoří slovesa typu (i), která jsou taky perfektivní (bude seděl × *bude posedět), ale na rozdíl od sloves typu (ii) a (iii) aj. jsou kombinovatelná s durativními adverbiáliemi stejně jako jejich nedokonavé neprefigované protějšky: sedí hodinu / posedí hodinu × střílí zajíce hodinu / *postřílí zajíce hodinu; viz ↗vid.
Většina sloves tvořících f. typu (c) může tvořit taky f. typu (b): ponese – bude nést, poběžím – budu běžet; slovesa jet, jít mají k dispozici jen f. typu (c): pojedu – *budu jet, půjdu – *budu jít. Názory na to, zda ponesu a budu nést jsou synonymní, se liší. Např. ✍Kopečný (1962:47) jejich synonymii uznává, ✍Poldauf (1948:131) je skeptický.
(d) V tradiční č. gramatologii se tvrdí, že u dokonavých sloves vyjadřují prézentní tvary f., tedy Prézvař‑í‑m × Futu‑vař‑í‑m; dále: dám, vytisknu, povyhazuji aj. To je nicméně v rozporu s faktem, že lexikální prefixy derivující slovesa z auxiliáru být (jako z‑být, u‑být, do‑být, při‑být) se slučují, má-li mít sloveso prézentní flexi, s futurálním kořenem, a ne s prézentním kořenem: být – je – bude × z-být – *z‑je / z‑bude – z‑byl); nadto viz taky význam futura níže.
II Význam futura
V klasických modelech gramatiky se význam f. definuje tak, že f. vyjadřuje následnost děje/stavu vyjadřovaného slovesem po referenčním bodě, jímž je okamžik promluvy. Z tohoto hlediska ✍MČ 2 (1986:164) i další č. mluvnice pokládají struktury (a) – (d) výše za prostředky vyjadřující f. Mimo pozornost zůstává důsledek toho, že (d) jsou prézentní tvary dokonavých sloves, zatímco (b) obsahují pomocné futurální sloveso a infinitiv nedokonavého slovesa, tedy fakt, že (b) budu psát vyjadřuje trvání události po okamžiku promluvy, bez ohraničení a (d) napíšu vyjadřuje prefixem na‑ ohraničení události a prézentní forma připouští jen interpretaci, že jde ohraničení události po okamžiku promluvy (zatímco napsal vyjadřuje prefixem na‑ taky ohraničení události, ale jakožto součást préteritálního komplexu připouští jen interpretaci, že jde o ohraničení události před okamžikem promluvy). Z toho mj. plyne, že ohraničení nemůže koincidovat s okamžikem promluvy (napíšu nemůže mít význam aktuální, tedy nemůže být odpovědí na otázku Co právě děláš – *Napíšu dopis / Píšu dopis). Rozdíl vyplývající z toho, že budu psát vyjadřuje budoucí událost bez ohraničení a napíšu vyjadřuje ohraničení události v budoucnosti, je vidět na kontrastu: Petr bude psát / Petr bude psát dopis × *Petr napíše // Petr napíše dopis. Tento rozdíl je i v préteritu. Struktury budu psát ani napíšu nic neříkají o tom, zda událost psaní se uskutečňuje v okamžiku promluvy. Srov. možné interpretace např. opisného futura: Budu psát ten dopis dlouho (nic se neříká o tom, zda v okamžiku promluvy píšu ten dopis) × Budu psát ten dopis ještě hodinku (ještě spouští aditivní interpretaci, což vede k interpretaci takové, že v okamžiku promluvy píšu dopis); Zítra budu psát ten dopis (adv. zítra spouští interpretaci takovou, že v okamžiku promluvy dopis nepíšu). Podobně Napíšu dopis krasopisně neříká nic víc, než že událost psaní dopisu bude završena, tj. dopis napsán, po okamžiku promluvy, a jestli děj psaní dopisu probíhá n. neprobíhá v okamžiku promluvy, není dokonavým prézentním tvarem vyjadřováno. Z tohoto hlediska není f. budoucí čas (může-li zahrnovat okamžik promluvy), ale prognostický modus.
Struktury (a) a (b) se pak liší od (c) a (d) v tom, že jen (a) a (b), obsahujíce tvar slovesa s futurálním významem, mají díky tomu, že f. je prognostický modus, přístup k epistémické interpretaci prézentního děje/stavu: Budou to nejspíš samice, ty žijí pohromadě (= jsou to asi samice); Co dělá Petr? – On teď bude někde luštit křížovku (= on teď asi někde luští křížovku) × On teď vyluští křížovku (≠ on teď asi někde luští křížovku). Jen f. typu (b) má přístup i k jiným reinterpretacím, k nimž dává podnět diskurz a intonace, zvl. typické jsou: (i) příznakové výzvy: Budeš mlčet!; (ii) příznakové odmítnutí minulé události: Ty mně budeš něco vytýkat!
Futurální interpretaci mohou ve vhodných kontextech dovolit: (i) některá nedokonavá slovesa s prézentní morfologií; nutná je tato interpretace tehdy, je‑li ve větě futurální časové adverbiále (Zítra / hrajeme s Itálií × ?Zítra prší); viz ✍Esvan (2010), viz ↗prézens; (ii) struktury tvořené préteritálním tvarem modálního slovesa mít a infinitivem; dovolují (kromě jiného) interpretaci, že událost, jejíž realizace byla jako deontická nutnost prognostifikována do budoucnosti, se neuskuteční: Zítra měl přijet do Česka Obama. Viz také ↗slovesný čas, ↗futurum ve starší češtině.